Popenec

Popenec obecný, starším jménem břečťanovitý, je půdokryvná vytrvalá rostlina s výrazně aromatickými listy. Má mnoho lidových názvů – kočičí tlapa, zemní břečťan, vopenec, budra, kadeřník, kondelík, kondrábek, zádušník a spoustu dalších. Roste hojně na okrajích lesů a křovin, podél cest a na stráních od nížin do hor, jako s plevelem se s ním setkáme i na zahrádkách.

Zdravotní přínos
Popenec je léčivka, která se může pochlubit množstvím silic, hořčin, tříslovin, minerálních látek a vitaminů, zejména vitaminu C. Doporučuje se na žaludeční problémy, čištění krve a jako kloktadlo při zahlenění. Podporuje i chuť k jídlu a mírní průjmová onemocnění. Ve středověku byl popenec považován za zázračnou rostlinu, chránící před morem a očarováním.

Původ
Popenec pochází z Británie i kontinentální Evropy. Najdeme jej v celém mírném pásmu Eurasie, ve střední Skandinávii, v severních částech  Pyrenejského poloostrova a Itálie a na východě až po Bajkal. Setkáme se s ním i v Severní Americe, kam byl zavlečen. Popenec se objevuje v lidovém léčitelství již ve 12. století, kdy babky kořenářky vařily z popence tzv. švýcarský čaj. Z popence se připravuje také jeden z nejlepších bylinných čajů a osvěžující nálev, známý jako Gill-by-the-ground, který se často prodával na ulicích alžbětinského Londýna. Po staletí se popenec používal v pivovarnictví. V Sasku ho dávali do sudů s pivem, aby se pivo vyčistilo a dostalo lepší chuť. V 16. století ho nahradil chmel, ale na venkově používali popenec ještě dlouho po tom, místy až 150 let.

Pěstování
Jako kulturní rostlina se popenec nepěstuje, je to naopak houževnatý plevel. Ale je v přírodě natolik hojný, že ho lze využívat jako léčivku i v kuchyni. Růst začíná brzy zjara, když se ostatní bylinky sotva probouzejí. Vyhovují mu humózní, úrodné a provlhčené půdy. Roste na slunci i v polostínu. Kromě výskytu například na travnatých plochách zahrad nebo skalkách a kamenných zídkách se dá pěstovat i v květináčích nebo truhlících za oknem.

Využití
Je to téměř zapomenutá naťová zelenina našich babiček. Má příjemnou kořenitou chuť i vůni. Čerstvý se přidává do bramborové polévky, míchaných vajíček, bylinkového másla, tvarohu, brynzy, do bramborového salátu i omelet. Tradičně se používá spolu s petrželkou, pažitkou, kopřivami a jinými bylinkami do velikonoční nádivky, tzv. hlavičky.

Recept
Selská omeleta
Na pánvi na lžíci sádla orestujte 100 g nakrájené anglické slaniny s jednou nadrobno nasekanou cibulí. Přidejte 4 na kolečka nakrájené vařené brambory a opečte je po obou stranách. V hrnku rozšlehejte vidličkou 4 vejce s hrstí posekaného popence, solí a pepřem. Brambory zalijte rozšlehanými vajíčky a zvolna omeletu po jedné straně upečte. Pak
překlopte na talíř a podávejte.4ařené brambory, 100 g anglické slaniny, 1 cibule, hrst usekaného popence, špetka soli (a pepře), 4 vejce