ŘedkvičkaŘedkvičky jsou typická jarní, velmi oblíbená, zelenina. Na tržištích je k dostání i na podzim. Čerstvé ředkvičky jsou svěží, křupavé, nedřevnaté. Hodí se zejména do studené kuchyně – ať už pokrájené do salátů, konzumované s chlebem s máslem a/nebo se sýrem – tj. mimo jiné i nejvíce akceptovaná forma konzumace dětmi. Kvůli jejich barvě je rádi přidáváme i do zajímavých zeleninových nebo luštěninových pomazánek. Používají se i v teplé kuchyni, především do rozmanitých variant polévek nebo do dušených zeleninových směsí. Ředkvičky se liší velikostí, tvarem, zabarvením a sílou své palčivé chuti. Ona typická chuť svědčí o přítomnosti hořčinných olejů, kterými se jednak rostlina sama chrání před škůdci, ale které zároveň prospívají našemu zdraví. Typická barva ředkviček je červená, ale existují i druhy, jejichž ředkvičky jsou žluté, bílé, červené i fialové.
Zdravotní přínos: Ředkvičky obsahují zejména vitamin C, B a kyselinu listovou. Jsou bohaté na selen a obsahují další minerální látky jako vápník, hořčík a draslík. Obsažené hořčinné oleje působí již v dutině ústní i v oblasti nosohltanu, pomáhají zabraňovat přemnožení nežádoucích mikroorganismů, a to zejména ve střevech. Díky vyššímu podílu vlákniny podporují správné zažívání, pomáhají při zácpě, posilují imunitu, uvolňují hleny např. při kašli.
Pásmo (kde se pěstují): Ředkvička pochází z Asie. Pěstuje se na celém světě, jejich pěstování není nijak zvlášť náročné. Po výsevu velmi rychle klíčí a během 14 dnů lze začít sklízet.
Zajímavost: Ředkvičky jsou k dostání zejména na jaře a na podzim, ředkvička je totiž plodina krátkého dne a kvalitní bulvičky se vytváří jen v období, kdy je den kratší. V létě se proto nepěstuje – při dlouhém dni by rostlina nevytvářela bulvičky, ale květní stonky a semena.
|