Cibule

Cibule patří k nejstarším kulturním rostlinám, pěstovali ji již ve starém Egyptě, za dob faraónů byla dokonce považována za posvátnou rostlinu. Cibule má v dolní části hlízu (cibuli), je to vlastně zesílený a zdužnatělý konec stonku, který tvoří různě silné vrstvy slupky přílehající jedna ke druhé. Na povrchu cibule je ochranná hnědá nebo načervenalá slupka. Z cibule vyrůstají zelené trubicovité listy, někdy jsou uprostřed rozšířené.
Cibule byla stejně jako jiné rostliny vyšlechtěna do mnoha odrůd, které se liší chutí, velikostí, odolností, ale i barvou a tvarem. Většinou mají cibule hnědou, žlutou nebo červenou slupku, bývají kulovité, protáhné, zašpičatělé i zploštělé.
Cibuli lze konzumovat syrovou, ale používá se do různých vařených jídel – je složkou omáček, polévek, vývarů, zeleninových směsí, do salátů a rýže, používá se i k nakládání. Dá se smažit a péct s masem apod.

Zdravotní přínos:
Cibule je úžasný domácí léčivý prostředek a vysoce výživný druh zeleniny. Obsahuje velké množství sacharidů, je zdrojem důležitých živin: vitaminů B, E a C. Vitamin C je obsažen zejména v cibulové nati. Kromě minerálů (např. síra, fosfor, draslík, vápník, železo) obsahuje cibule také množství éterických sirných olejů a silic s antibakteriálním a protiplísňovým účinkem. Cibule ničí choroboplodné zárodky, potlačuje záněty, uvolňuje kašel. Spolu s česnekem ji někteří lidé používají jako preventivní prostředek cévních onemocnění, nachlazení a jiných nemocí.

Pásmo (kde se pěstuje):
Pěstovat se začala v Asii, postupně se dostala i do Evropy, kde byla používána nejen jako zelenina, ale i jako léčebný posilující a pročišťující prostředek. Dnes se pěstuje prakticky po celém světě v mnoha odrůdách.

Zajímavost:
Alicin – jedna ze sirných sloučenin, které cibule obsahuje, vyvolává při krájení cibule u člověka slzení očí.